To je teď celá moudrost moje;
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit s čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.
http://www.co-rika-raf.blogspot.com/
,
Tak nějak jsem se zasekla.. Vím.
Co se v životě odehraje za 3 měsíce? Není toho moc a možná ani málo. Asi před měsícem jsem sem chtěla napsat o spokojenosti. O nějakém životním zlomu kdy jsem měla dojem že jsem dospěla. No vážně! Je to takovej ten pocit kdy máte dojem, že máte všechno.Vážně jsem to tak cejtila.. (před měsícem).
Najednou bylo všcehno jiný... A hezký a zvláštní.
A teď jsem si na to buď zvykla anebo se vše vrátilo do starých kolejí. Je toho spousta pěknýho... Ale už zase žiju ve snu. A když se ukáže, že sen není realita jsem z toho smutná. Třeba jako včera. Říkám si "to asi nepůjde" ale proč když to takhle mělo být? Ale ono nemělo, mělo jenom v mojí hlavě a to nic neznamená.
A tak jsem naštvaná. Hlavně na sebe. A když se ptáte proč, tak já nevím. Fakt né. Ten pocit, kdy vás všechno štve. A když píšu všechno tak je to vážně všechno. Je to jako když jste zavřený v místnosti bez oken a chete ven.. Ale nejde to.
Vlastně si nechci stěžovat, protože ty 3 měsíce byly pozitivní, veselý a já na ně budu vzpomínat, třeba až do konce života. Všechny ty plesy a holčičí akce. Smích, slzy a pozorování. Nesmělost, dlouhé debaty o filmech. No jo, něco přetrvá něco zanikne. Tak už to bývá :)
Mám teď moc učení, protože jsem byla nemocná a blíží se třídní schůzky. Taky moje narozeniny, maturity a vodák.
A bloguje mě nebaví.
"Probuzeni byva smutne, prestal ucinkovat glor.
Realita vsechno utne, chladna melodie v mol.
taxi zapnou telespaces, do vecera tlucou cas.
az se v Bingiwingri zhasne, az je svola do snu hlas."
A nazávěr dva klipy která jsou hrozně hezky udělané. Líbí se mi ta hravost.
Hezký den,
tak tedy nevím jestli je hezký. Nešla jsem na odpolku (nechtělo se mi). Spala jsem. A teď se mám učit. biologii, chemii (tu se učit nebudu) a fyziku a francouzský jazyk..Možná něco sepíšu na aj. Škola mě nebaví. Škola mě obtěžuje.
Docela mě zaujala práce řidičky autobusu. U nás ve městě jezdí strašně moc řidiček tramvaje ale v autobusu jsem ženskou nikdy neviděla. Budu bojovat za práva žen. Taky cítím možný kariérní postup. Ohromím svou krásou a budu viset na prospektech v metru. (Hahaha, to je narážka na tu vystudovanou právničku co zjistila že jí to neba a chce pracovat právě jako řidička. Díky tomu udělala "modelingovou" kariéru. I když, já už jsme vlastně modelingovou kariéru udělala, (další vtip). Rodičům se to nelíbí, to je jasný..Ale mě to příjde jako docela naplňující práce. Teda, jenom zvládnout udělat řidičák což v dohledné době neplánuju.
Jak tak na tom přýmýšlím viset na nějakém veřejném místě by mě tuze bavilo.Strašně moc lidí mě nemá rádo a tohle by jejich nenávist ještě prohloubilo.. (A to by bylo vážně cool) :D Řadím to k největšímu cíly – vystudovat estetiku a mít papír na to, že jsem estét jak osobě prohlašuju :D
No, na závěr se rozloučím básní. Protože zrovna dnes jsem si říkala že být chlapec / muž balila bych děvčata a ženy na krásné básně.Myslím že by nejvíce zabral Ezra Pound..
Co jsi miloval nejvíc,
snad zůstane, zbytek drek.
co jsi nejvíc miloval,
kéž ať nemají moc ti vzít.
Jen to je pravé dědictví.
Je jejich svět, můj; a co jestli vůbec není?
Nejdřiv vidíš, pak se dotýkáš
elysia, i kdyby v síních pekel,
co jsi nejvíc miloval je pravé dědictví.
To co jsi nejvíc miloval, ať zůstane.
A píseň závěrem (já jsem tak strašně vyměkla..!!)
(určitě si najděte tu opravdovou verzi, já jí nemůžu vložit..)
...když proskočím Ti srdcem.
Hezký večer!
Tak zítra jsme zkoušená z fyziky a neumím to..z angličtiny a je to slabé. A místo toho tady sedím, poslouchám kýčovité songy a cítím se nějak..zvláštně. A asi i zmateně, rozněžněně (Díky mé necitlivosti je to zvláštní)
Když mě šel dnes doprovodit ze školy a já byla naštvaná a bolela mě hlava.. A byla tma a sněžilo. A bylo to kouzelné. Alespoň myslím..
Zítra jistě napíšu jaký byl Silvestr a nějaké to sumasumárum.
Hezký večer.
(omlouvám se za nekvalitu)
..jen žádné srdce
Hezký večer
Je to 100let co jsem napsala naposledy, je to tak? No, nedalo mi to nevyslechnout Vaše prosby :D
No, tak.. Co se událo nového. Mám sklon říct nic. Možná, až dnes se věci dávají do pohybu (bohužel?). Snědla jsem staršně moc ananasu a celá otejkám, super. Jsem strašně promzlá. Zima NENÍ tak FAJN období. Dnes jsem dokonce poprvé vytáhla super dárek – termohrneček Starbuck(Honza tomu říká "termoska", ale né..termoska to není) Tato vsuvka byl skvělý oslí můstek.
Zakoupila jsem ho o víkendu v Praze, o jednom z nejlepším víkendu tohoto tragického roku. Myslím že vypisovat nějaké zážitky by bylo marné. Nezapomenu je já, snad ani Kája.. a to stačí. Všechny cetsy vedou do Prahy / Starbuck / do nonstopu na Dejvicích co není Kulaťák a je lepší než Kulaťák! ...
Děkuji :)
Dnes jsem si koupila krásnou korunku na Silvetsra. Je opravdu nádherná :)
Ve škole přežívám. Už nemůžu dál. Tak strašně moc mi vadí.. /né všichni, děkuji bohu/
Zítra jedu lyžovat..Mám radost i když jsem tuhle sezonu jednou lyžovala. Vlek jel jenom pro mě..to bylo super.
A jaké jsou Vánoce? Neklidné, ukřičené, tiché.. Dostala jsem všechno co jsem chtěla i když čím dál víc vím že nejde jen o ty peníze. Všechny dárky bych vyměnila za klid doma. Ale je příjemné jen tak se válet, koukat na filmy, číst knížky a být s těmi co máte rádi :)
I vám přeji krásné a klidné svátky.
A co poslouchám celý večer?
Není nic krásnějšího než první sníh. Když sněží a vy jdete městem a ten sníh vám křupe pod nohama.
Dnešní probuzení bylo krásné. Podívám se z okna a na vinicíh vidím sníh, na horách vidím sníh.. Všude sníh a teď zase sněží. yumi yum.
Nějak tomu nemůu uvěřit. Je to takové vzdálené a.. Já už nečekala že něco takového příjde. Asi, možná..určitě .)
Mám radost, takovou dětskou..Čím to je, čím to je?
".....k oběžným drahám kus motásku z drátu, za mraky vatu.." :)
Hezký dobrý večer.
Tak dlouho, vážně dlouho chci napat.. Mám toho v hlavě tolik že si asi budu muset zavést speciální zápisník.
Čím začít.. Mám se dobře.
Zítra jdu na koncert Kryštofů. Já se i přesto všechno těším.. Ano, Kryštof, moje srdcová záležitost. Hudební poezie s kouskem citu. No, odpoledne bohužel musím do práce. To se netěším, ale peníze jsou peníze, chápete. Dnes jsem prožila milý den se spolužákem. Zašli jsme na kafe a řešili veškeré problémy světa. Přemýšlíme o nultém ročníku na Karlovce..ale to bude za dlouho. Byla jsem u babičky, půjčila si milion knížek. Mám hrozně ráda prohrabování se knihami. A babička má velkou knihovnu, přesně takovou jakou jednou budu mít i já.
Včera jsem se rozloučila s kamarádkou a za 5 minut jí nabouralo auto. Jsem z toho smutná, ale v neděli by jí měli pustit z nemocnice..Takže alepsoň tak.
Minulý týden jsem dělala hostesky, takže příjemné zpestření finanční situace. A celkově jsem si to docela "užila". Se spolupracovnicí jsme si padly do oka.Člověk pozná že jeho"problémy" jsou naprosto malicherné.. Možná si tak nějak víc všeho váží.
Jsem celá pomlácená, ach och ouvej. Včera se oddálil můj krasobruslařský sen. Předvedla jsem neukázkový pád. Moji spolužáci ví o všech mých modřinách :D Ale stejně mě to baví. Strašně moc, moc. Už se těším na sezonu!
No a abych pravdu řekla mám dilema jaký hudební tip sem dát. Tak tedy, Carla Bruni, moje "ikona" současnosti.
Tak, kdyby vás zaujala, tady je její myspace http://www.myspace.com/carlabruni Nejen že je tojedna z nejkrásnějších žen světa, ona i nádherně zpívá. Píseň je taková veselejší než Khoiba, kterou jsem sem původně plánovala dát. A já mám dobrou náladu..Prootže jsme nějaká inlove, nebo nevím, už.
...zpívám, brečím, líbám, marně si hledám tep..."
Mám dojem, že je to všechno pravda. Někdy se stane _něco_, já vlastně ani nevím co. Něco se zlomí, něco přejde.. A já jen tak bez zájmu sedím a koukám.. A najednou je všeho obvyklého míň. Těch věcí co jiní „normální" dělají jen tak, bez zájmu, jistého odůvodnění a bez přemýšlení. Možná to je ten klíč ke štěstí, který jsem ztratila. Proč to vlastně netančím když mám s kým, proč nezpívám když můžu, proč nejsem schopná brečet? A proč nelíbám když mám koho?
Dost trapného tlachání, ten úryvek, to jsou Kryštofové. Oficiálně vyjdou 1. Listopadu. Tu melodii si zatím užívám, do dob 2. Listopadu, kdy se na nás neuvěřitelně nahrne z medii.
Zítra mi začínají týdenní prázdniny. Těším se že si odpočinu, protože toho je teď moc. I když ta škola nedopadla tak tragicky jak jsem si myslela (dopadla „dobře", víte?) . V pátek jsme šli do školy jen na pár hodin. Na angličtině jsme měli návštěvu z Německa. Bylo to fajn, jen mi dostali do skupinu nemluvného fotbalistu :D Pak nuda, nuda a exkurze do Psychologické poradny. Pak jsem dělala nějaké grafiky, to bylo hrozně fajn..Miluju smrad/vůni barev na tisk. Byla jsem celá upatlaná, na obličeji a všude na rukou..Ale spokojená. Večer mě vytáhla Nikola ven. Celý ten pátek byl..Moc fajn.
Včera jsem měla dobrou náladu, dívala jsem se na Vánoční díl Gossip girl a ten byl neuvěřitelně povzbudivý. Hned jsem se na Vánoce začla těšit. Jenže realita je jiná. Bohužel už opadlo to hezké podzimní počasí, lehké kabátky a čepce. U nás je mlha „že by se dala krájet" / a to doslova/. Bloudila jsem městem, naštvaná že mi v obchodech nepadlo nic moc do oka, tak trošku osaměle. V kulichu a šále. No ano, už je to tady. Těším se na lyžování, na Alpy které mám slíbené. Jenže stojí to vůbec za to? Za tu městkou břečku a sra.. No ehm, domyslete si. Otrávení lidé v nebezpečné honbě za tím nejlepší dárkem. Já vím.. O mé "nenávisti" ke komečním Vánocům sem píšu každý rok. Ani letost vás to nemine! Snad jen, zítra si půjdu koupit moje vysněné zimní botky. Tedy, jestli mi dá táta penízky. /Dá li bůh :D/
A protože už jsem si změnila uživatelské rozhraní, dám sem nějaké fotky a videa. Taky obnovím ty názvy v minulých článcích.
Mějte se hezky.
Klip dne, je písnička od Duffy kterou poslouchám celý den. Myslím že nějak vystihuje mojí náladu. (I když si myslím že v jiných písničká zapomíná zpívat a namísto toho mečí, tahle píseň je fajn).
Protože již tradičně nevím jak začít příspěvěk, začnu počasím.
Dnes bylo počasí vážně podivné. Když jsem šla ze školy a do školy tak málo poprchávalo a já nevěděla jestli otevřít deštník anebo né /nakonec to vyřešilo to, že jsem žádný deštník neměla. / Jo, život je jedno velké dilema.
Taky jsem se špatně vyspala. Když se špatně vyspím promítne se to do celého dne. První hodinu jsem psala práci z matiky a ani nechci hádat jak to dopadne. Už si zase říkám proč do té školy chodím (protože neslavně dopadla i francouzština). Už zase mi vadí většina spolužáků, profesorů.. Tragici. Mám já tohle za potřebí? (No nemám) Včera jsem si našla "povzbudivá čísla" UK. Mám 5 oborů na Filozofické fakultě...Na všechny berou od 20-40 lidí do oboru..
A vážně mě se*ou ti lidi z těch Pajďáčků a Obchodek co mají na líbimseti napsáno že jistě jisto půjdou na Psychologii či Práva. Hodně zdaru přeju.
Já už se bojím cokoliv říkat či psát protože mě Pán Milý a hodný zase označí za zlou osobu co nemá ráda lidi. Bráním se tomu, ale kde je pravda? Možná jsem vážně až moc vysazená na ty"fajnové lidičky".
Tenhle článek je vážně k ničemu.. Jen mám špatnou náladu.
PS:Přemýšlím nad tím, jestli je možné že se okolo nás děje něco podobného jako ve Ztracených. Alespoň budu mít nad čím přemýšlet než usnu..
A otázka závěrem.Kde najdu změnu edirotů?
Píseň dne – The white stripes – Seven nation army
..špatného dne
Jak napovídá perex, dnešek byl tragický. První pohovor v práci, po ránu. Cesta do cizího města – a podívejme se, hned jsem měla štětstí. V tramvaji jsem narazila na milou skupinku (trošku větší skupinu) pravicových extrémistů. Ani si nedokážete představit jak jsem se "bála".Přemýšlela jsem jestli není moje bunda moc skejtová, jestli jim nevadí značka Convers a žluté sluneční brýle. Schovala jsem sešit chemie a pozorovala ten frmol. Ale chovali se ke mně slušně, to zase ano. Pak jsem hodinu a půl! bloudila po malém náměstí, naštětsí né marně.
No..a pak. Nejspíš přehodnocuji žebříček přátel. Protože..protože proto? Protože už nemůžu být na předposlední příčce v zájmech, protože neumím odmítaná při jasné domluvě. Never more dnešního a příštích dnů. Zbytek dne jsem se bez plánu zmítala nudou. Rodiče mi ujeli a já měla chuť ležet a koukat se lítostí do stropu. Nafotila jsem pár fotek, učila se část chemie..a nějak to uteklo. Příští týden bude ve škole opravdu krizový. Ale pak zasloužený týden prázdnin.
Příjemnou zprávou je že skupině Yelle vychází vinylová deska. (Tedy, doufám, znám uroveň své francouzštiny :D) Na ní si můžeme poslechnout píseň Ce jeu a to dokonce 4x (a přesto jinak, jistěže!). K ceně jsem se nedočetla, stejně na to mít nebudu.. Navíc máme gramofon na chatě.
Tak tedy, moudro dne. Od autora kterého jsem mívala moc ráda. Bohužel tomu bude několik let, co jsem jeho knihu držela naposledy.. Snad to nevadí.
"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt."
(Robert Fulghum)
Píseň dne je od Fiest.
Tak, hezký dobrý den.
Né..já nepíšu z povinosti..Vážně né!
Jak se mám? Asi pořád stejně, vlastně pořád stejně. Vše při starém. Škola je nudná, i když plánujeme tu naší Anglii a pak Pařííž! Ale to je za moc, moc dlouhou dobu, bohužel.
Co mě baví tam baví.. Baví mě náš pan profesor, pročtené hodiny a taky psychologie a media. Měla bych hodně číst a nevím jak to zvládnu. Čím víc nás straší maturitou a příjmačkama tím víc se toho bojím (a děsím se vlastní neschopnosti).
Celý měsíc jsem chodila pěšky..No vážně! Cítím se vážně hrdě. I vté ranní kose jsem si to štrádovala pěšky do školy. Občas ta cesta byla hezčí, ale to sem nepatří.
Jsem moc unavená, ze všeho okolo, nebo si to jen namlouvám a zakrývám jiné věci. Možná. V hlavě mám zmatek, poslední dny mnohem víc než kdy jindy.
Víte že je vlastně pořád léto? A já už měla zimní kabát, jednou když jsme šli ze třídou plavat. Snažím se poslouchat veselou hudbu a říkat si že podzim je hezké období. A ono vlastně je. Všechny ty kabátky a barevné čepce které s Verčou tak hrdě nosíme.
Zítra si koupíme bublifuk, kafe a snad bude všechno fajn.
Taky bych chtěla jít pouštět draka. A taky patřit do jejího života, obnovit tu naší tradici. Ale to už je stejně passe jako..tenhle článek?
Mějte se hezky.
Tak..
Jak začít. Mám dobrou náladu.Byla jsem si koupit plavky.Dnes nám náš drahý tělocvikář oznámil že místo nudného sezení v posilovně budeme chodit plavat nebo bruslit.. Já osobně si myslím že je to fajn.. Dokonce mi slíbil, že mě naučí piruetu (to nevidím moc růžově, nevadí).
Ve škole je to docela hrůza. Klasicky asi chemie. Máme toho za hodinu popsáno neuvěřitelně moc. Už sem se bála že nám tenhle rok nebude nikdo nadávat.. Matika se dostává do fáze "co bylo kdyby" tuhle matiku vůbec nechápu. Za "coby bylo kdyby" si přece rohlíky nekoupím..nebo ano?
Zítra mám poprvé seminář z psychologie. Moc se těším.. Vlastně se těším tak moc až se bojím že budu zklamaná. Co když mě to nebude bavit tak jak si představuju? No..uvidí se. Seminář z mediální výchovy mám poprvé v pondělí (achjo, na ten se těším ještě víc..Možná protože vím že nebudu zklamaná).
Jinak je škola k přežití..(když pominu ty tváře a blá blá blá..). Ve středu mám od 10, ve čtvrtek od 9hodin.
A víte co? Moc se těším na Vánoce. Opravdu. Ta co je neměla nikdy ráda. Těším se na atmosféru, na vůni a na to jak budou hrát koledy. Na Školní akademii, na nošení kabátů a čepic (už mám vyhlídnuté boty které si koupím. Jsou úžasné!). Na to až budou rozsvěcovat stromek, na procházení Vánočních trhů, na křupající sníh. Na sníh na chalupě a na lyžování. Budou to smutnější Vánoce..Poprvé nás bude o jednoho míň. Když na to pomylsím je mi teskno.. No..ehm. Pořád je léto takže končím :D
Mějte se krásně.
Tak..Včera jsem přijela z RFCH. Ach! já hloupá..jak jsem o tom mohla v to minulém článku pochybovat? :) Proč já se všeho tak bojím?
Bylo to super..Škoda že jsem byla líná psát včera večer protože to byla nálada na neuvěřitelné úrovni.
Cestu a ubytování nebudu zmiňovat. Na festival jsme dorazili před Mňágou. Mňága byla skvělá..A měla neuvěřitelnou atmosféru. Jen nehráli Měsíc..na ten jsme čekala. Pak přišla Fixa a „vzpomínka na mladé léta“. Hráli jen jednu písničku kterou jsem neznala takže jsem byla spokojená protože jsem mohla zpívat jako divá. Následovali Skyline. Na ty se dobře tancovali ale hudebně mi nic neříkají..Melou pořád to stejné. Nejvíc nás roztancovalo španělské reggae Caňaman. Tančíme jak divé..a najednou začne pršet. Drobný deštík se změnil v neuvěřitelnou průtrž. Ta trvala docela dlouho tak se všichni schovali. Při prvních tonech Wohnoutů pršet ustávalo takže jsme vytasili deštníky a hlavně pláštěnky a šlo se trsat. Musím říct že jsem nikdy nezažila lepší atmosféru tancování v dešti.. Sunshine byli relativně kvalitní..Ale k tanci moc né. Takže jsme jeli domů. Druhý den jsem přišla o takřka celé UDG. To mi je nejvíc líto. Slyšela jsem Hvězdáře (tuším?) a Marry Ann. Navigators a Gang ala basta jsem moc nevnímala. United Flavour to tradičně neuvěřitelně rozjeli a i když je moc ráda nemám atmosféra byla skvělá. Největší překvapení následovalo po UF. King Banana německé reggae s neuvěřitelně charismatickými hudebníky a skvělou hudbou. (Kdo by to do mě řekl? J) U podia bylo málo lidí ale VŠICHNI tancovali.. To byla nádhera. Po nich dlouhé ladění a hvězda (alespoň podle lidí o podia) - Monkey Business. No.. až na to hejno lidí super, Matěj Ruppert je prostě třída.. V sobotu byla neuvěřitelná zima. Nic k zahřátí nepomáhalo takže se jelo domů.V neděli sem nám nechtělo domů takže jsem viděla Krásný dvůr a hlavně jeho park který je opravdu krásný. A mám spoustu zážitků a vzpomínek..A prostě to bylo všechno moc hezké a já byla pořád spokojená.
PS: Pořád jsem tam hledala Caries a to že jsem viděla milionkrát Ox a jednou i Kýblera který měl jen trochu světlejší vlasy.. To radši ani nezmiňuji.. .)
